Češi a Slováci jsou dva z nejvíce ekologicky smýšlejících zemí v Evropě. Podle průzkumu Bayer Barometr, 75% Slováků a 71% Čechů třídí odpad. Situace jinde ve světě často nebývá tak slibná. Přesto i u nás doma stále existuje spousta mýtů kolem třídění odpadu a recyklace, které komplikují následné využití vyhozených recyklátů.

Nerozumějte mi špatně. Myslím si, že recyklace je řešení všech našich problémů s odpadem? Vždyť NAYAVITA eko osušky jsou vyrobeny 100% z mikrovlákna z recyklovaných PET lahví. Nemyslím.

Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Proto ‘precyklace’, neboli zabránění vzniku odpadu je lepší způsob. Ale než budeme všichni žít ‘zero waste’ a ve světě zavládne lokální cirkulární ekonomika, třídění odpadu a následná recyklace je nejlepší způsob jak zabránit tomu, aby se z naší planety stala neobyvatelná pustina.

Nebo si snad ještě někdo myslí, že znečištění ovzduší způsobené spalováním a skládky jjsou lepším řešením pro naši planetu?

6 největších mýtů kolem recyklace a třídění odpadu

Mýtus č. 1 – Recyklací se spotřebuje více energie než výrobou nových produktů

Věděli jste, že recyklace hliníkových plechovek šetří 95% energie, která je potřeba na výrobu plechovek z nových materiálů? Recyklováním cínových a ocelových plechovek šetříme kolem 70% energie, recyklací plastů a skla kolem 30-35% a recyklací papíru ušetříme kolem 60% energie, ve srovnání s produkcí nových výrobků z nových surovin.

I když pominete úspory energie, recyklací dochází i k výrazné úspoře vody, nemluvě o tom, že přírodní zdroje nejsou nevyčerpatelné. Znovu použitím toho co už máme nepotřebujeme drancovat lesy a plundrovat přírodu hledáním surovin.

Pravda, svoz a třídění odpadu také vyžaduje energii, a když hodíte nesprávný odpad do kontejneru, kontaminujete tím celý obsah a tak ho můžete udělat nepoužitelným a stejně skončí na skládce nebo ve spalovně, nemluvě o plýtvané energii a snahy druhých.

Paráda. Ale když se na to podíváme holisticky, opravdu chceme zanevřít na celý proces jenom proto, že není bezchybný.

Mýty č. 2 a 3 – Vše můžeme recyklovat pouze jednou a kvalita recyklovaných věcí je špatná

Sklo, hliníkové plechovky a další kovy se mohou recyklovat do nekonečna bez ztráty kvality. Přidejte k tomu již uvedené úspory energie a vody a máme tu jasné výherce soutěže o nejlepší recykláty.

Díky vývoji v recyklačních technologiích a postupech, i kvalita výrobků z ostatních recyklovaných materiálů je stále na vzestupu. V současné době můžeme papír recyklovat 5-7krát, než se díky degradaci vláken stane vhodnější pro výplně krabic a plata na vejce. To je podstatně vícekrát než před několika lety.

Plasty jsou bohužel na druhů straně spektra než sklo a hliník. Polymery obsažené v plastech se procesem recyklace rozpadají, což je samy o sobě činí nevhodné pro využití k balení potravin a nápojů. Stručně řečeno, plasty na jedno použití, jako PET lahve, se nerecyklují zpět do své původní podoby bez příměsi nových plastů.

Pravděpodobnější je, že se promění v mikrovlákno, jako jsou naše eko osušky a semišové podložky na cvičení, izolaci, stavební materiály a lavičky do parku, a nebo se přimíchají do dalších trvanlivějších materiálů jako třeba asfalt na výrobu silnic.

Jaké je zde tedy ponaučení? Pokud bezpodmínečně musíme kupovat nové věci, zejména ty na jedno použití, upřednostněme udržitelnější alternativy oproti plastu s lepší recyklovatelností.

Mýtus č. 4 – Recyklovat lze jen dokonale čistý odpad

Dokonale čisté – ne. Dostatečně čisté – ano.

Tříděný odpad jako plasty, sklo a plechovky byste měli vždy opláchnout a počkat až uschnou, než je zlikvidujete. Voda může komplikovat tavení. To neznamená, že musíte svým odpadkům dopřát pětihvězdičkovou mýdlovou lázeň. Ale odstranění většiny zbytků potravin a dalších znečištění zlepšuje kvalitu recyklovaného materiálu, nemluvě o tom, že váš odpad tím bude i bezpečnější a únosnější pro ty co pracují na třídících linkách.

Část třídícího procesu v recyklačních závodech se často provádí ručně. To znamená, že něčí ruka se dotkne toho, co vhodíte do kontejneru. Přidejte k tomu často vyšší teploty a několik dní marinování v popelnici, nakládání, přepravu a následné vykládání, a představte si co s obsahem udělají zbytky jídla a tekutin.

Pak jsou tu postupy při recyklování. Na mnoha místech je čištění vytříděného odpadu součástí procesu, takže menší kontaminace obvykle nepředstavuje problém. Pokud ale překročíte práh toho co se považuje za ‘dostatečně čisté’, můžete tak odsoudit celou dávku odpadu do spalovny nebo na skládku.

Zde je praktický přehled jak čistit různé druhy odpadu. Toto je obzvláště důležité na místech, kde je jeden kontejner určený pro více druhů odpadu.

Jeden druh znečištění, který je vždy problém je mastnota. A to mastnota na krabicích od pizzy, lahvích od oleje i náhodně vyhozený zbytek jídla do sběrného kontejneru. Pokud se vám nechce láhev s olejem vyplachovat, raději ji hoďte do směsného odpadu, než aby jste kontaminovali celý náklad a mařili tak snahu ostatních.

Skeptici možná namítnou, zda oplachování odpadu nemaří již zmíněné úspory vody. Použijte vodu z nádobí, dešťovou vodu nebo jakoukoliv jinou vodu již určenou pro odpad a máte vyhráno.

Mýtus č. 5 – Pouze věci z jednoho druhu materiálu jsou recyklovatelné

Když byla recyklace na začátku, recyklování výrobků z několika druhů surovin byla věc budoucnosti. Tu budoucnost žijeme my tady a teď.

Technologie se pohnula dopředu a na většině míst již nemusíme oddělovat plastová okýnka z obálek, sponky ze sešitů nebo víčka z plastových lahví.

Dokonce i jednou nerecyklovatelné kartony na tekutiny teď mají své sběrné kontejnery, nebo se vhazují k plastům či papíru. Zatímco v minulosti byl z kartonů nejžádanější 75%-ní obsah vláken, partnerství Tetra Pak a Veolia slibuje najít řešení i pro zbývajících 25% složení kartonů, což je směs polymerů a hliníku.

Navzdory pokroku nejsou recyklační postupy a možnosti jednotné na celém světě, a ani v rámci států, a stále existují věci, které recyklačnímu průmyslu unikají. Bublinkové obálky stále vyžadují separaci papírových a plastových vrstev, zrcadla díky obsahu kovu nepatří do skla, a i zahradní hadice, PVC a mnohé více-druhové plastové hračky jsou stále příliš složité na recyklací a patří do směsného odpadu.

Mýtus č. 6 – Každý plast se recykluje

Zatímco většina plastů je recyklovatelných, zda dochází k jejich recyklaci je jiná otázka. V potaz se tu bere několik faktorů.

Ze 40 000 existujících druhů plastů je recyklace mnoha druhů příliš obtížná, což se finančně prostě nevyplatí. Podle Joe Allena ze společnosti The First Mile, každý typ plastu prochází jiným chemickým procesem spojuje se dohromady různými způsoby, což vyžaduje velmi odlišně recyklační postupy.

Každá země, kraj a dokonce město si diktuje jaký tříděný odpad bude přijímat. Řídí se kapacitou a možnostmi svých smluvních partnerů. Proto některé obce přijímají pouze PET lahve, zatímco jiné vybírají celou škálu plastů. Doporučujeme zavolat na místní úřad a zjistit si jaký tříděný odpad se v dané oblasti sváží.

Tříděný odpad je komoditou a jeho tržní hodnota rozhoduje o tom, co se bude recyklovat. Zpracovatelské podniky třídí, čistí a lisují odpad do úhledných krychlí, které nabízí výrobním společnostem ke koupi. Ne všechny typy plastů jsou pro výrobce finančně zajímavé, a tak se stává, že malá poptávka odsoudí sběrné materiály do spalovny nebo na skládku, což bývá ekonomicky výhodnější.

Na závěr

Navzdory vývoji v oblasti recyklačních technologií a postupů, rostoucímu počtu výrobců využívajících recyklované materiály a stále vyšší poptávce od spotřebitelů, samotné třídění odpadu a recyklace nejsou dlouhodobým řešením.

Způsob, jak se vypořádat s narůstajícím množstvím odpadu, který jako společnost produkujeme, je spolupráce mezi výrobci, spotřebiteli a úřady. Jenom tak snížíme produkci odpadu, a zejména pak plastů.

Jako výrobci plastů a plastového zboží musíme plasty vyrábět lehce recyklovatelné, a výrobky navrhovat tak, aby se daly znovu použít.

Síla spotřebitelské volby je často podceňovaná, a přitom nejspolehlivější hnací motor toho, co obchody nabízí a firmy vyrábí. Snažme se tedy kupovat méně, a když už tak udržitelné a znovupoužitelné věci. Pokud není zbytí, tak třiďme odpad svědomitě tak, aby nedocházelo ke zbytečným ztrát díky kontaminaci.

Zákony jsou dalším důležitým kouskem v tomto puzzle. Dají se tak postrčit výrobci i spotřebitelé správným směrem a urychlit potřebné změny. Měřítka zahrnují předepsané procento recyklovaného obsahu v produktech, eliminaci jednorázových plastových balení a zvýšení jednoduchosti recyklování plastů.

Další je vybudování místní kapacity recyklovat více druhů odpadů a tím uzavřít kruh a podpořit cirkulární ekonomiku.